Jitřenka

Oddílová družina

Zápis pro vás sesmolil(a): Bára a Bažežeja

Datum akce: 06.02.2010

A jak to tam vypadalo?

Tajný sjezd velkých hlav, jak ho viděli rádcové a podrádcové
Brzo ráno, s tím kdo se dokázal vzchopit a vstát z postele jsme se sešli na vlakovém nádraží. Jelo nás opravdu mnoho. 3 odvážné skautky - Lída, Káťa a Bára. Dále pak zastoupení vedoucích-Pirát, Áťa, Bažežeja a Špagetka, Bobina, Bobo. Kluci lenoši se na to vykašlali a nechali vše na holkách. Že se nestydíte! Co nastalo potom bylo jak z hororového filmu o únosech. Zavázali nám oči, narvali nás do aut a vezli cestou necestou. Nevím kudy. Když motor ztichl otevřeli jsme oči. Byli jsme na křižovatce Lázně Bělohrad-Uhlíře. Naším úkolem bylo dostat se na místo, které jsme museli najít s pomocí buzoly a mapy. Jako šikovné holky jsme to zvládly jedna dvě. Rozloučili jsme se s šéfama a razili si cestu na další stanoviště. Došli jsme do Valdova k rybníku, kde na nás ze sněhu vykukovala další mapička. Jak šťastně jsem ji viděli. Podle naších skautských znalostí dovtípili jsme se, že značka vyznačená na mapě je místo kde máme počkat. Zvesela jsme vykročili. Žádné T (pootočte písmeno doprava a dostanete skautskou značku ČEKEJ!)jsme však neviděli. Á! Bude někde na louce napadlo nás. Brodili jsme se sněhem, zapadali jsme až po kolena, ale T nikde. Celé promočené zahlídly jsme v dáli vedoucí. T značilo místo kde jsme dostali ten nádherný nápad hledat T na louce. Vrátili jsme se zpět. Byli jsme totiž na místě našeho plánovaného a dlouho očekávaného červencového tábora. Rozdělali jsme si oheň, opekli buřtíky (Jen Pirát, ale co bych si to nepřivlastnila) a Bažežeja začal vyprávět. Dozvěděli jsme se plno zajímavých informací, které určitě v životě využijeme. Na zpáteční cestu jsme si půjčili od vedoucích sněžnice, se kterými jsme si razili cestu. Po silnici jsme se dostali pak na vlakové nádraží, kam jsme doputovali jen tak tak s minutovou rezervou. Ve vlaku každý rozdělal své zásoby jídla, převážně pytlíky s bonbóny a malé tabulky čokolády Milka a podělil se s ostatními. V Ostroměři jsme si nepatrnou chvilku (hodinu) počkali na další vláček směřující do Hořic. Zabavili jsme se hraním různých her a jak to tak u Piráta s Bažežejou bývá zahltili nás vtipy. Když vlak přijel nastoupili jsme do něj a už jen čekali až se ozve: "Vlakové nádraží Hořice."
Na nástupišti jsme zakřičeli pokřik, čímž jsme ukončili naši povedenou akci.

Hodnocení:
Na stupnici 1-10 hodnotím 14 (Autor:Bažežeja)
Co jsem si odnesli?:
-Promočené boty a kalhoty
-zajímavá poučení o přežití v přírodě.

A jak to viděli šéfové:

Tak už to tu bylo zase!! Kdo to vymyslel, v tomhle sněhovém čase jít na výpravu? No přece Pirát!! Zážitky našich rádců a podrádců jsou napsány výše a já bych chtěl napsat něco za vedoucí, kteří se akce zúčastnili. Byli to Pirát, Áťa, Špegetka a Bažeják. Promiňte, zapomněl jsem na Kima a anakondu v zimním obutí. Představte si, dostali jsme sněžnice, mapu, buzolu a vydali se směrem na Valdov, k rybníčku u Rákosníčka. Pláně sněhové, kopce nahromaděné nevíme kterým dobrákem, jsme museli cestou zdolat. Z kopců se skutálet, přes řeky se brodit. Největší dřinu ale odvedl Kim, který musel putovat na čtyrech sněžnicích. I tak se brodil sněhem. Výprava se díky slabým jedincům musela neustále zastavovat - já potřebuju čůrat, já mám hlad, já jsem moc nabalená a hlavně já jsem ztratil mobil. Nechceme naprášit Piráta, ale šel jej obětavě hledat. Nenašel! No nevadí. Nakonec jsme se úspěšně dostali na místo určení. Je to nádherné místo. Když jsme se tam setkali i s našimi rádci a podrádci, mohli jsme, po krátkém odpočinku, pokračovat v našem programu. Rádcové a podrádcové dostali nejprve řádnou přednášku od Piráta a Bažejáka, a když už měli hlavy řádně nakrmené, mohli pracovat na rozdělávání ohně na sněhu. Jediné, co k tomu chci dodat, je to, že jsem museli i my pomoci v práci. To aby si Pirát mohl ohřát špekáčky. Cesta zpět byla velikým maratonem, abychom stihli parník z vlakového nádraží. A když jsme se konečně dostavili na vlakové nádraží, bylo nám oznámeno, že parník jede z jiného přístavu - z vlakové zastávky ve městě. Tak jsme závěrečným sprintem dorazili na vlakovou zastávku, kde jsme, k našemu překvapení nenesedli na parník, ale do vlaku. Cesta byla nakonec zdárně dokončena a my se mohli odebrat domů na pořádné jídlo, protože nám Pirát vůbec nechtěl dát ty ohřáté špekáčky. Snědli je totiž s Kimem. Tak zase někdy NAZDAR!!!! Váš Bažežeja.

Pro napsání komentáře se musíte přihlásit.

Tuto akci zatím neokomentoval žádný uživatel.