Jitřenka

Jarni srubování

Zápis pro vás sesmolil(a): Myška

Datum akce: 09.04.2011 - 10.04.2011

A jak to tam vypadalo?

Bylo, nebylo jedno srubové království..

Nahňácali jsme se do vlaku. Opravdu jsme se nahňácali, protože vlak se nahňác do neuvěřitelných rozměrů. Vyrazli jsme směr Ostroměř. V Ostroměři na nádraží se ozvalo hlasité „Křup“ „pššššš“ „sorry kámo“ „jasný, pohodička s mlíčkem“ a železná obluda nás vyplivla na perón. Potom se velbloudí karavana, každý s jedním hrbem, vydala po kolejích ke srubu. Upocení jsme bez dvou křováků dobyli cíle. Proč bez křováků? Jelikož dva nejmenovaní (Dan a Hlůša) si za sebou táhli křoví, však jejich orientační schopnosti pohořely. Náš bouřlivý pokřik zahřměl lesem. Tím se jim orientace vrátila, či další možností by mohlo být, že se jim teprve zrodila. Které z těchto dvou tvrzení je správné však nikdo, možná že ani oni, neví. A tak se nám křováci ve zdraví vrátili. Velký úklid se nám nevyhnul. Každý smetáček, lopatka i koště si našli svého majitele. Jak si kdo ustele, tak si kdo lehne. V tom případě šlo stlaní stranou a my si jen posedali. Připravili jsme si věci na večer a ve družinách vyráželi na závod. Po cestě jsme potkali chlapce s černozelenou čepicí či odložené věci líného dřevorubce. Zapeklité úkoly nám zamotaly hlavy a v orientaci v terénu i nohy. S hledáním posledního stanoviště si nikdo nelámal hlavu a rovnou běžel do cíle kde čekal Tuňák s modulem brány. Snaha o každý bod až do konce byla, dorá nálada a zábava taky. V tom případě byly tři nejdůležitější body splněny. Již mimozávodně měla každá družina vytvořit lanovou lanovku. Jestřábi i Káňata se svého úkolu řádně ujali a však Kačenky a Stonožky pojaly úkol poměrně jinak a tak vznikla trampolína, lanová dráha a sedátko v jednom. Lesem se rozlehl Danečkův mohutný hlas: „VEČEŘEE“. Všichni naráz upustili všechny věci a běželi do kuchyňky. Po guláši zbyly jen prázdné talíře. Už jen špičkám smrků borovic a buků se dostávalo deního světla. My, s očima zalitýma ohněm, jsme seděli v kroužku, rozebírali závody (1. místo- Stonožky, 2. Místo- Jestřábi, 3. Místo- Kačenky a 4. Místo Káňata) a potom i další věci. Lesem se nesl tichý zpěv. Skupinka se začala po různých intervalech rozcházet a následně ulehat ke spánku.

Paprsky tančily po kapkách rosy, která byla po trávě posypaná jako perličky. V tom se kapka rozlétne, jelikož ji rozkopl rozespalý skautík běžící rychle do lesa, rozmrzelý tím, že i když by ještě mohl spát, prostě musí (doufám, že každému došlo, co musí udělat, dále se mi to rozepisovat nechce). Paprsky nám drze vstoupily i do příbytků a s lechtáním pod nosem nás vzbudili do rána plného uklízení, Gargamelových útoků, vajíček, soli, posledního srubového ohně a nakonec i cesty domů plné vzpomínání, plánů i nových zážitků.

… a jestli dorazili domů, tak tam žijí šťastně až do dnes.