Zápis pro vás sesmolil(a): Áťa a Pirát |
Datum akce: 23.10.2010 |
A jak to tam vypadalo? |
Naše podzimní medvědí tlapka začala před klubovnou, jak jinak než medvíďáckým pokřikem. Sluníčko se na nás usmívalo, lehký ranní mrazík nám dával štípané pusy na tváře a my jsme se hezky smáli. Veselou náladu nám jenom trošku pokazil duch shnilého dýňáka. Myslel, že nás nachytá na „švestkách“, když nám málem rozbořil klubovnu. Jenže se hodně spletl. Vše jsme uklidili, jeho přání do puntíku splnili, všechny jeho ztracené děti našli a vrátili je tam kam patří.
A co jsme cestou zažili a viděli? No to vám bylo věcí. Spoustu stop od lesních zvířátek, „ježčí hnízda“, sídliště krtků, skoro zamrzlou vážku, lesní školku pro malé stromečky, školku pro ovocné stromy, veverka našla zmrzlé houby, do kapes jsme si na sbírali drahé kamínky - olivíny, ale úplně nejvíc nás zaujalo povídání o Urkánech. Jen co nám ho Áťa dovyprávěla, jeden se objevil. Jenže statečný Darwin s Kimem se na něho vrhli a z křoví ho vyhnali. Ještě že s námi šli. K podzimu patři pouštění draků a pečení brambor v ohni. Draky jsme neměli, ale místo nich nám nad hlavami poletovali buřty na klackách a brambory, ty vám chutnali mňam, mňam, mňam. Říká se že medvědi mají rádi med. Ten jsme sice neměli, ale naše výprava chutnala jako po medu, kdo na ní byl se dosytnosti namlsal. |