Jitřenka

Jitřenka na horách II

Zápis pro vás sesmolil(a): Aťa, Pirát a spol

Datum akce: 26.02.2010 - 28.02.2010

A jak to tam vypadalo?

Tentokrát na horskou expedici vyrazili zástupci světlušek, stonožek, vlčat a šéfů. Úkol zněl jasně:
1. vyřádit se na sněhu (jako olympionici)
2. něco nového se naučit
3. odhalit poslání polární výpravy
4. o všem podat autentické svědectví
Takže začneme hezky popořadě. Proč ne zrovna bodem č.4. první svědectví o naši činnosti vydala vlčata. Zde přinášíme věrný přepis jejích reportáže:

Výlet na hory.
Pátek : Přijeli jsme a vybalili.
Sobota: Měli jsme bodování a potom jsme šli ven dělat tobogán a potom jsme na něm jezdili a potom jsme šli dovnitř a potom jsme šli hledat krabičku.
„Co myslíš Piráte, nejsou ta naše vlčata tak trochu skoupá na slovo?“
„Určitě Áťo. Ono to bylo asi tím, že jich bylo tak málo. Schválně co nám o akci napsaly světlušky Srnky, těch bylo nejvíc “

Výlet na hory
V pátek 26.února 2010 jsme jeli na hory. Měli jsme sraz v 16:00 hod u bývalého haberského topolu v Hořicích. Naložili jsme zavazadla a jeli autobusem do Velké Úpy. Pak nám autobus zastavil a my jsme si dali zavazadla do skútru. Pirát se měl, protože jel s tím pánem, který ho řídil. A my jsme zatím museli jít po svých hodně dlouho. Než jsme došli byla tma. Večeři jsme si přinesli. Chvíli jsme byli vzhůru a pak šli do pokoje. Stejnak jsme dlouho kecali. Byli jsme vzhůru asi v 01:30. K snídani jsme měli chleba se salámem a moc nám chutnal. A pak po snídani jsme si šli vyčistit zuby a šli na náš pokoj s číslem 3. A potom jsme si uklidili a dostali jsme maximum bodů. Pak po bodování jsme šli ven na sníh a tam jsme postavili tobogán a tam jsme mohli jezdit jen na pytlích. Pak jsme šli do chaty měli jsme chvíli volno a oběd. Po obědě jsme hráli hru. Hledali jsme věci na indicie. Když jsme dohráli hru byl večer. Než jsme si odpočinuli byla večeře. Po večeři jsme měli vědomostní soutěž. Potom byla večerka. Pak k nám do pokoje přišla Áťa a měli jsme černou hodinku. Ale my jsme ji zaspali! Ráno jsme šli do kuchyně. Udělali jsme vánočku s marmeládou. Pak jsme si začali balit. Když jsme měli vše hotové tak jsme vyrazili. Pak jsme nastoupili do autobusu a jeli jsme.
KONEC
„No vidíš Áťo když je víc lidiček je i víc řeči a napsaných slov“ „ Piráte co asi vymysleli skautky těch bylo jen o jednu méně než světlušek.“ „ Tak na to jsem sám zvědav.“

Stonožky a → Bára Lazáková
Á už je to tady! Základy naši chaty Junák se opět otřásají. No jo, to zas přijeli skautíci z Hořic. Stonožky, vlčata a světlušky. Všichni kdo z posledních sil se dostavili vysíleni ze školy, práce, ale i domova k bývalému topolu, byli ti kdo se na hory chystají. Počet účastníků zájezdu se nepatrně zvyšoval. Nebudeme vás zahrnovat detaily týkající se naší cesty (pár špatně zhoupnutých žaludků atd..) a už jsme byli na chatě. Ani pokochat se naši úžasnou cestou, nebo krajinou kolem jsme nemohli. Přes tu mlhu a tmu to prostě nešlo. O ukojení nudy se nám na večer postarali vedoucí. Za pár minutek po večerce už všichni spali (HA, HA, HA).
„ Budíček“. Jak krásný start do nového dne. Ti pracovití (toť všichni) připravili tobogán. Náhle jsme se ocitli v dění olympijských her ve Vancoveru jako závodníci. Připravit pozóór teď! A první závodník právě vyjel na pytli a jede a jede a vjíždí do zatáčky. Vybírá jí a už jen cílová rovinka.
9:04 Krásný čas . Asi tak nějak to tam vypadalo (při troše fantazie)
Ani odpoledne jsme se odpočinku nedočkali. Z Vancoveru přímo letem světem do roku 1860.
Po Pirátově vyprávění o norských polárnících dobývajících severní pól a nalézající recept na čokoládu. Tuto lahůdku jsme taky hledali a našli. Dále (to jsme už zase v přítomnosti) jsme se opět nenudili. Zahrnuli nás hrami, ale také kvízy a otázkami. Nevím jak ostatní strávili poslední večer i noc, ale my jsme ji propovídali, provzpomínali a prosmáli. Ráno nám nezbylo nic jiného než si sbalit saky, paky a převzít si medaile (jen vítězové v jízdě na pytlích jednotlivci a dvojspřeží).
Tak a chata i její základy mají od nás zase pokoj na nějakou dobu.

,,Tak to bylo dostatečné množství slov, kterými nás za Stonožky obdařila Bára. Žé Piráte?“.
,,No já myslím, že jsme všechno splnili na výbornou, ještě něco velice cenného jsme si z výpravy, přivezli domů. Spoustu společných krásných zážitků, které se nedají slovy ani popsat“.
„Pozor Áťo ještě něco jsme veřejnosti zatajili.“
„Máš na mysli ten vykulený pohled, který jsme posílali Tuňákovi na protější kopec?“
„Jo přesně ten, doufám jen, že ho správně přijal a řádně se taky vykulil.“

Postřehy a ponaučení:
- hodiny příprav sice byli k ničemu, viď Špagetko, ale zato máme nezapomenutelný zážitek na celý život.
- když se černá hodinka promění v černočernou noc ani duchové mě nepřinutí se probudit
- někdy se vyplatí neprozrazovat že jsem si neumyla nohy.
- s tebou mě baví svět Pepino, vlastně Lukáši.
- tobogán ze Sněžky prý vede až do Hořic, bacha na nadjezdy
- kolo musí mít šlapky
- není nad sušeného Bertíka

Pro napsání komentáře se musíte přihlásit.

Pirat

2010-03-06 20:33:55

Za tuto akci zaslouží všichni velkou jedničku