Jitřenka

Srub Grey Grizzly

Zápis pro vás sesmolil(a): Kuba Komixus

Datum akce: 11.10.2013 - 13.10.2013

A jak to tam vypadalo?

Byl jednou jeden veselý pátek odpoledne a skautské družiny Jestřábů, Stonožek, Supů a Tygřic z Jitřenky se sešly na kolech před klubovnou. Počasí by se nedalo nazvat přímo slunečným, nicméně nepršelo. Jakmile byla naše bagáž naložena do přepravního vozidla, vyjeli jsme na dlouhou a nebezpečnou cestu ke srubu Grey Grizzly.
Hořický chlum ten pátek zažil mnoho supících a hekajících cyklistů. Objevili se však i tací, co se nepoddali tělesnému nepohodlí a statečně došlapali až na vrchol. Skutečnost, že nejtěžší část cesty je za námi nám dodala nové síly a o hodinu později jsme stanuli před cílem naší cesty. Tam už ovšem stál náš prostředek zajišťující dopravu zavazadel.
Srub možná pojmul dost lidí, nás však bylo víc než dost. Proto bylo zapotřebí postavit stany, aby mužská část naší populace měla kde spát. Tyto stany se ale měly brzy stát pastí, ze které není úniku. K večeru se obloha zatáhla temnými mračny a spustil se liják. Samotný déšť nám nevadil, měli jsme pláštěnky a stany byli dobře postavené. Nebo jsme si to aspoň mysleli. Brzy nás totiž čekalo velmi nemilé překvapení. Jestřábi ani Supové nejsou dobrými staviteli ani v říši zvířecí, ani lidské. Za malou chvíli byly stany naplněny vodou a oběma družinám nezbylo než zahájit potupnou evakuaci. Nebylo zbytí, muži museli do srubu také. Menší Supové se nějakým zázrakem namačkali do přízemní světnice, zatímco větší Jestřábi zůstali na verandě spolu s Pirátem.
Ráno díky bobu nepršelo, takže byly zahájeny práce spojené s výletem. Všechny družiny byly rozděleny na dvě části, z nichž jedna řezala a zpracovávala dřevo a druhá vařila cosi na způsob buřt guláše. Krátká instrukce nám osvětlila vše důležité a kulinářské hry mohly začít. V době lehce odpolední už měly všechny družiny navařeno a speciální porota (mimo jiné i Vašek) hodnotila připravené pokrmy.
Zde je pořadí:
1) Jestřábi
2) Stonožky
3) Supové a Tygřice
Vítězná družina si za odměnu mohla sníst svůj guláš. Teda, svůj guláš si mohly sníst všechny družiny, takže nějaká extra odměna to nebyla. Zbývalo už jen dořezat dřevo a pak byl večer.
V noci sice pršelo, Supové hlučeli a na verandě chrápal Pirát, až se srub třásl, leč rána jsme se dočkali. Po sbalení svých věcí a uklizení kozy a dřezu do srubu jsme se vydali nazpět. Cesta zpět byla snad ještě horší, než na srub. Nazvat tu zimu ruskou by bylo příliš mírné. S omrzlinami prvního stupně jsme nakonec dorazili před klubovnu, kde si nás, páchnoucí hnilobou a kouřem rozebraly naše milující maminky a jiní příbuzní. Tak a pohádky je konec.