Jitřenka na horách 2
| Zápis pro vás sesmolil(a): Sousedka |
| Datum akce: 08.02.2013 - 10.02.2013 |
| A jak to tam vypadalo? |
|
Obávání se jestli bude sníh? Možná v očích některých menších z nás. My větší však už víme, že nás hory ještě nezklamaly a tak jsme vyrazili v pátek 8.2. na chatu Junák do Velké Úpy. Naše skupina se skládala z medvíďat, světlušek, skautů a našich milovaných vedoucích.
V pátek jsme se sešli před školou Habr. Nedaleko naší klubovny. Poté co jsme naložili všechny batohy, lyže, pekáče a jiná vozítka, naskládali jsme se do autobusu. Do Velké Úpy jsme dojeli ještě za světla. Čekal nás „malý“ kopeček. Všichni ho zvládli a dorazili na chatu. A konečně začal skvělý víkend! Do kopečka jsme se sice zahřáli, ale i tak jsme byli rádi, že už jsme v chatě a můžeme si zatopit a vybalit. Po večeři jsme si zkoušeli uzlování na čas. Po večerce téměř všichni do hodiny usnuli. Nedalo se tomu uvěřit. Ráno začalo nepříliš milým překvapením, rozcvička venku! Byla tam zima a my bychom na pokojích v tu chvíli byli nejspíš všichni raději. Nicméně rozcvička netrvala dlouho a byli jsme zase v teplíčku. Posnídali jsme a vyčistili si zuby. Následovalo blbnutí venku, teď už ale chtěné. Bobování a obnovování tobogánu na pytle, a stavba opevnění. Zabralo nám to celé dopoledne. Když jsme se svlékli z mokrého a dali vše sušit, byl vyhlášen oběd a my všichni hladoví se těšili na knedlo–vepřo-zelo. Po obědě všichni odpočívali a šlo se opět ven, kde probíhalo závodění na pytlích, bodované čtyřmístnou porotou. Odpolední vitamínová svačinka nám dodala energii a my ve skupinách rozdělených podle družin skládali puzzle, které nám vedoucí poházeli a poschovávali všude viditelně. Puzzle bylo označeno vždy značkou. A všichni je nosili jednomu, který je skládal dohromady. Když ho všichni složili, byla večeře. Po večeři jsme hráli o kartičky. A po večerce se v chatě rozhostilo ticho, jak všichni unaveni rychle usnuli. V neděli po snídani nastal čas balení. Po svačině přišlo vyhodnocení těch nejlepších a nejhodnějších, kteří mezi námi byli. Nikomu se nechtělo domů. Dolů jsme jeli na pekáčích s taškami. Všichni dojeli dolů celí, a když jsme vše zase naložili a nastoupili do autobusu, těšili jsme se najednou už domů. Čím více jsme se blížili k domovu, tím bylo venku míň sněhu. V Hořicích na nás čekali rodiče a my se rozešli k domovům… |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
Copyright © 2008 Jitrenkahorice.cz | Optimalizováno pro zapnutý monitor. | hcnet.cz