Jitřenka

Stínadla

Zápis pro vás sesmolil(a): Myška

Datum akce: 10.11.2012 - 11.11.2012

A jak to tam vypadalo?

Nad uličkami se ozývá píseň Vontů. Volba nového se blíží ke konci. Který dosáhne svého cíle a zvítězí? Štěpán Mažňák, nebo Otakar Losna? Oba dva mají stejně přívrženců, ale který má ty lepší? O tom rozhodne dnešní večerní boj. Boj o vládu nad Stínadly.
Ráno jsme chvíli po poledni nasedli do autobusu a vydali se pomoct Stínadlům při volbě. Nebyli jsme však všichni na jedné straně. Jedni chtěli Losnu a druzí Mažňáka. O půl páté večer zazněl ve Stínadlech zvon z kostela sv. Jakuba a boj byl započat. Jedni hledali nápisy ulic, druzí obrázky ježků v kleci, plnili otázky a úkoly, hledali vlajky, kroniku, strhávali životy Bratrstvu kočičí pracky, Rychlým šípům, Amazonkám, vontské radě a především Losnovcům (Ano, já jsem byla příznivec Mažňáka, tak tedy nečekejte, že by tu někde byl vyzdvihován Losna!). V temných uličkách se strhávaly nelítostné boje. Jednou vyšel jako vítěz Losna, dvakrát Mažňák. Povyk po městě přilákal i jinou mládež, která se nám smála, ale však pouze záviděli. Nevěděli, jaké máme ušlechtilé záměry a zajisté jim také vadila jejich nevědomost a závist, že se nemohou také účastnit něčeho tak důležitého jako je tato volba. Volba velkého vonta! Po čtyřech hodinách mělo být všechno rozhodnuto. Se svíčkami v rukou a odhodlanými výrazy jsme se sešli na tajemném místě. Rozděleni na přívržence Losny a Mažňáka jsme čekali na konečný verdikt. Plamínky plápolaly ve větru, občas nějaký zhasl (ne díky větru, ale kvůli Tuňáčkovi, který si tím připadal obzvláště vtipný). Velký vont a zároveň Široko, se ujmul řeči a vyhlásil všechny kategorie, kdo v jaké vyhrál. Konečný verdikt zněl pro Mažňáka! Hlasitý rykot zněl po celém okolí! Losny se zmohli pouze na nesouhlasné zamručení. Výsledek byl jasně daný, vyhrál ten lepší! Ten nejlepší pro Stínadla! Náš Štěpán Mažňák! Sláva jemu a nikomu jinému! On nás teď povede, povede celá Stínadla tak dobře, jako ještě nikdo jiný! Večer již tedy byla Stínadla opět sjednocena. Mažňák si s Losnou podali ruce a taktéž to bylo mezi jejich přívrženci. Žádná zášť by tu již neměla mezi nikým být. Vrátili jsme se tedy do tělocvičny, kde jsme přežili hlučnější noc. Ráno jsme se vrátili rozlámaní a bez Gustova spacáku do Hořic, nahodili krosny na záda a běželi domů k maminkám.