Jitřenka

DOBRÁČ

Zápis pro vás sesmolil(a): Myška

Datum akce: 12.10.2012 - 14.10.2012

A jak to tam vypadalo?

V pátek jsme se okolo půl osmé dostavili do Náchodské klubovny Na Hamrech a tím pro nás začal. Kdo? No přeci Dobráč! A víkend plný zážitků, zábavy, přátel, překonávání sebe sama, ale také rozhodně únavy. Hned při vstupu jsme byli rozděleni do jednotlivých letek, nějaký čas jsme dostali na ubytování a pak se šli hrát seznamovací hry a také hry do „soutěže“, která provázela celý víkend. Již, dá se říct, seznámení s okolím jsme se večer posadili na chodbu, vytáhly se kytary a zpívalo se. Ráda bych řekla: až do ranních hodin, ale na ty už bylo naplánovaného něco jiného. Ve čtvrt na dvě jsme byli vzbuzeni se slovy, že se vydáváme na cestu do Anglie, kde budeme působit jako váleční letci. Dostali jsme mapu, obálky s cestou a úkoly, půl chleba, 2x paštiku, „výbornou“ čokoládu, sardinky a mohlo se vyrazit. Schody na Náchodský zámek nám byly dobrým budíčkem. Cesta nás zavedla k myslivcově pomníku, lvu a také na most přes hlavní cestu do Náchoda, ze kterého se daly dělat nepěkné věci. Pokud jsme špatně zodpověděli otázku v obálce tak jsme museli vykonat trestný úkol. Při prvním jsme si zvýšili fyzičku dřepy, klikami a žabáky, v druhém jsme si vrátili na původní úroveň – museli jsme sníst všechno, co jsme s sebou měli (tedy jen jídlo). Vrátili jsme se v brzkých ranních hodinách, chvíli pospali a už jsme vstávali. Ručníky, plavky a alou do bazénu. Podvodní rozcvička, synchronizované plavání, slepecké vodní hledání a tradiční kohoutí zápasy. Chvíle na dosušení a už je naše základna napadena! S batohem na zádech jsme se vydali k druhé náchodské klubovně. Zde jsme hráli v lese hru o oběd. Kdo si co pronesl, nachytal a našel, to si měl sníst. Potěšující zprávou bylo to , že jsme nakonec měli jiný oběd co nám vrchovatě naplnil jak ešusy, tak následně i žaludky. Odtud jsme se posunuli na blízkou louku a s bombardéry podporovanými stíhačkami jsme obsazovali cizí letiště, čímž jsme osvobodili Británii. Odtud jsme se vrátili do klubovny - vrátili se do ČSSR. Soudruh prezident Klement Gottvald k nám byl tak laskav, že nás místo lynče poslal do lochu. Se svetrem navíc jsme si opět nasadili batohy na záda a vydali se na Dobrošov. Cesta vedla snad přes všechny nejvyšší kopce po Náchodě, ale my je zdárně zdolali (ten čas v Anglii nás opravdu zocelil!). Po výtečném guláši jsme shodili batohy, nahodili svetry a s obálkovým systémem jsme se rozeběhli se svíčkami v rukou po pevnosti, kde nebylo žádné jiné světlo. Někde jsme se podrobili výslechu, který byl až moc opravdový, jinde snědli okurku v igelitu visící ze stropu, jinde přenášeli svíčky, odpalovali lom, hledali slova či se v dýchacích maskách evakuovali temnou chodbou. Aby to nebylo tak jednoduché, měli jsme mezi stanovišti různá ztížení – chodili po tmě, skákali po jedné noze (což nebylo zrovna nejlepší když jste měli jít, tedy už spíše skákat, z jedné části pevnosti na druhou, nebo po schodech nahoru a dolů), mohli jsme také chytit úplavici a chodit s kalhotami pod koleny a byly zde i mnohá další. Blížil se konec a my se všichni sešli na jednom místě, kde bylo vyhlášení celého Dobráče. Nešlo tak o dobré umístění jako o přátelství která jsme navázali, zážitky kterých bylo opravdu nemálo a o dobrý pocit z toho všeho co všechno jste za tu chvíli dokázali! Odtud jsme seběhli kopec ke klubovně a v jednu hodinu ulehali do spacáků. Tím pro nás končila zábavná část týdne a my už ráno jen dojeli do Hořic a dospávali a dospávali a dospávali...

Pro napsání komentáře se musíte přihlásit.

Tuto akci zatím neokomentoval žádný uživatel.