Zápis pro vás sesmolil(a): Indy |
Datum akce: 8.7.2012 - 14.7.2012 |
A jak to tam vypadalo? |
A je to tady!
Co se dělo v druhé polovině tábora? Celé to započalo pondělním ránem, kdy jsme ještě byli všichni přepapaní buchtami od maminek, tatínků, babiček, dědečků, sourozenců, pejsků i kočiček. Museli jsme udržovat "normální" chod tábora tzn. chodit do lesa na dřevo, které jsme pak následně zpracovávali, aby v kuchyni měli čím zatápět, dovážet vodu na latríny,v noci hlídat tábor... Do toho jsme si ale nezapomínali hrát a odpočívat. A k tomu navíc se v táboře objevil pan Pakoslav, který od nás potřeboval malou laskavost. NO, možná to zas taková maličkost nebyla. Potřeboval totiž vysvobodit. Byl zaklet tak, že se každých 300 let probouzel z věčného spánku. Byl již nějaké to staletí po smrti. A uznejte, probouzet se po každých 300 letech jen proto, abyste mohli strašit, to je trochu otrava. Tak jsme se mu snažili zpátky do hrobu pomáhat jak to jen šlo. Vařili jsme lektvary, přenášeli živou vodu a nakonec jsme hledali i poklad. Skauti a skautky si museli pro mapu k němu dojít až na zříceninu Levín, kde poté taky přenocovali. Po cestě tato statečná výprava narazila i na divoké kance Vašana a Tuňáka, před kterými s hrdinným pokřikem : "Zdrhejte, nebo vás ta svině dostane.", utíkali až na sebe nakonec popadali a kanci se také popadali (za břicha). V úterý jsme taky podnikli výlet do Bozkovských jeskyní. Bohužel jsme co nejrychleji museli projít i Riegrovou stezkou, protože jsme nestíhali poslední vlak. A kdybychom ho nestihli, proměnil by se náš celodenní výlet ještě v celonoční putování :-). Naštěstí se celonoční varianta nekonala. Ale zpět k Pakoslavovi! Co myslíte? Zachránili jsme ho nakonec? Ano i ne. Nezachránili jsme ho úplně. Prodloužili jsme mu však interval mezi probouzením na 600 let místo 300 let. Snad ho jednou naši praprapra... osvobodí! :-) S polosvobozením Pakoslava se nám tábor nachýlil ke konci. Vyhlásili jsme největší prasátka a čistotňáčky tábora, nejúspěšnější družiny. A nakonec ještě táborovou jedničku, kterou se stal Ozzy. Na atmosféře přidal i poslední táborák, umě zhotovený skauty. V sobotu dopoledne jsme se ještě pobalili, popracovali, pouklidili a sami se trochu smutní, že končí tábor, ale zároveň trochu veselí a natěšení na další prázdninování, přesunuli na vlak, který nás dovezl až do Hořic. |