Jitřenka

Vochtánka 2012

Zápis pro vás sesmolil(a): Áťa a Pirát

Datum akce: 8.6.2012 - 10.6.2012

A jak to tam vypadalo?

Jak prožili výpravu na Vochtánku Medvíďata a vlčata.
Sobotní ráno v Hořicích.
Sluníčko ještě spí za hradbou šedočerných mraků, ale medvíďata a vlčata se již hrnou ze svých pelíšků a hajdy na vlakové nádraží.
„ Nazdar Piráte, nazdar Áťo."
„ Nazdar Martine, nazdar Pepíno, nazdar Tomáši, nazdar Klárko, nazdar ………“
„ Nebylo na tom lístečku něco, že tam jsou jeskyně nebo co?“
„ A budeme se koupat?“
„ A kdy tam Piráte budeme? Já už se hrozně těším.“ Takové a podobné otázky se na Áťu a Piráta sypaly ze všech stran. Než se zvědavcům dostalo odpovědí, přijel vláček a my se všichni nahrnuli dovnitř a hurá směr Hradec Králové.
„ Další stanice Jeřice, zastávka na znamení, budeme zastavovat.“
A jsme všichni.
Poslední čtyři členové naší výpravy nastoupili. A jedeme dál.
Cestu jsme si krátili hrami a povídáním. Bohužel černého psa ve vlaku nikdo neviděl, ale na nádraží v Hradci ho objevila Bobule a bylo to její. Lehce dramatická situace nastala v Kostelci nad Orlicí, kde někteří jedinci chtěli přestoupit na lodní dopravu. Naštěstí bylo obsazeno a nakonec neměli ani pádla.
Potštejn, malebné městečko rozkládající se na břehu Divoké Orlice, pod zříceninou stejnojmenného hradu. Tento hrad jsme vzali útokem. Sami bychom ho asi nedobili, ale díky našim předsunutým hlídkám světlušek, skautů, skautek a RS, kteří zde operovali již od pátku se nám to hravě podařilo. Jejich cenné informace o okolním terénu, spolu s vůdcovskými schopnostmi jejich velitelek se nám náramně hodily. Bitva o hrad dopadla dobře, nikdo nebyl zabit ani zraněn, jen nás všechny zaskočil nečekaný manévr a „útok“ černé kozí jízdy, která provedla výpad ze svého Kozího hrádku. Vše zachránila průvodkyně na hradu. Zavřela branku a byl klid.
„Paní průvodkyně tady vám ještě zůstala jedna černá koza.“ Ozvalo se z davu.
„Co blbneš vždyť je to pes - Darwin.“ A tak byl zachráněn i náš pes.
Po této válečné vřavě jsme s úlevou přivítali útočiště klidu a pohody na tábořišti Vochtánka. Upřímně, nikomu se nám odtud nechtělo odejít, jenže co naplat, doma na nás čekali rodiče a my museli odejít. Ani při zpáteční cestě jsme neměli nouzi o dobrodružství. Pirát nám při jedné zastávce vyprávěl tak trochu kouzelný příběh o dobití zdejšího hradu. Tento příběh byl tak kouzelný, že jsme si z něho vyčarovali spoustu velkých duhových bublin. Do nich uložili zážitky z této výpravy a poslali je do nebe, aby se s nimi potěšili i ostatní lidé.
Děkujeme všem Medvíďatům, vlčatům, sourozencům a rodičům, kteří s námi jeli, za krásné chvíle, které jsme spolu prožili.

Postřehy a výroky dne.
- "Koukněte támhle stojí strašák v zelí."
- "Jé támhle stojí nějaká paní v zelí a já nechápu proč."
- "Stratil jsem hodinky." "Kde?" "U řeky." "Proč je hledáš tady na louce?" "Tady se líp hledá." Našli se v táboře u stanu.

Pro napsání komentáře se musíte přihlásit.

Tuto akci zatím neokomentoval žádný uživatel.