Jitřenka

Arktické putování

Zápis pro vás sesmolil(a): Bažeják

Datum akce: 17.2.2012 - 19.2.2012

A jak to tam vypadalo?

„Karle, říkáš jim, aby ty podšálky, hnědé podšálky, vracely?!“ „Říkám jim to, neboj!“ Tak takhle začala jízda autobusem na junáckou chatu HAJAJA. Ale to jsem přeskočil úplný začátek. Takže o kousek zpět.
Je pátek 17. 2. 2012 a skupinka rodičů s dětmi čeká na tradičním místě u školy Habru na příjezd autobusu. Nastal čas odjezdu Vlčat, Světlušek a Skautek z Jitřenky na hory.
Na úvod bylo potřeba rodičům sdělit, že jim bude zkrácen víkend bez dětí o hodinu. Z technických důvodů bylo potřeba odjet dříve z hor. To si to Bažeják slíznul! V tom případě budou muset být děti u Bažejáka. Nakonec ale byla dohoda uzavřena, poslední loučení a pan řidič hlásí odjezd! Bylo vydáno několik krátkých pokynů jako v letadle, jenom letuška byla nějaká divná!
A už si to svištíme do Velké Úpy. Cesta byla naprosto v pohodě, jenom nám u Věže Samostatnosti, ještě v Hořicích, upadlo kolo u vozíku. Naštěstí se to obešlo bez problémů a zkušení automechanici: řidič autobusu, Bažeják a Desítka během velmi krátké chvíle dali vše do pořádku. Jako kdyby to už někdy dělali. A pokračujeme dále. Velká Úpa nás přivítala krásnou sněhovou přikrývkou a celkem příjemným přízemním mrazíkem. Několik pokynů, batohy na hromadě a skupinka se svými dopravními stroji pomalu, neochotně a těžce přibližuje k junácké chatě HAJAJA. Lesem se ozývají otázky: „Už tam budem?“ „Jo, už tam budem!“ „Jak ještě dlouho půjdeme?“ „Ještě 10 minut!“ „Už je 10 minut?“ „Ne, protože tam ještě nejsme!“ Zvládli jsme to nakonec s přehledem, vždyť to neděláme poprvé.
Toť ve zkratce cesta na chatu. Co se dělo na chatě? Nejdříve bylo potřeba vydat několik zásadních pokynů pro zdárný pobyt a hlavně rozdělení skupinek do pokojů. Vše se zdařilo a mohli jsme si dát první jídlo, Sedli jsme si hezky v zelené klubovně a pořádně jsme se nacpali. Druhý den nás totiž čeká náročný den.

Večer, pátek, noc první:
Po přípravě spaní a následné večeři, jsme si dali hry. Hrál se v kruhu Ovocný koš, autobus, řemesla. Uteklo nám to tak rychle, že jsme už zase hlásili večerku. Večerka byla ve 22 hodin. Ovšem, jako vždy se některým bratrům Vlkům a Světluškám dařilo mít program až do 01.20 hodin. Chata nakonec zdárně ztichla a usnula tvrdým spánkem se spoustou krásných snů!

Sobota:
Budíček měl být v 07.30 hodin, ale opět se chata probudila o hodinu dříve. Zřejmě asi nedočkavostí! Začínáme rozcvičkou: Vlčata pouze v trenýrkách a pantoflích v pinpongárně (nejstudenější místnost) a Světlušky oblečené na schodech. V zdravém těle zdravý duch. Umytí a opět přísun kalorií! Po snídani venkovní program. Jízda na bobové Ohnivé dračí dráze a dráze Opičího krále. Bylo je náročné projet, ale nakonec se dráhy povedly a mohlo se začít závodit. Dokumentace na fotografiích. O půl jedenácté nám Světlušky začaly vařit oběd. Vlčáci po závodech museli do chaty, protože sněhu bylo všude moc a byli již zcela promáčení. Měl jsem podezření, že chtějí ten sníh dostat do všech částí oblečení a dovést ho domů. Začala hra uvnitř chaty. Po chatě bylo uloženo celkem 10 otázek, úkolů, luštění, které se muselo najít a vyluštit. Zapamatovat si číslo úkolu a doběhnout do místa startu, kde se zapisovaly odpovědi. Po obědě další náročná část pro Vlčata. Vlastně jsem zapomněl na polední klid! Po poledním klidu jsme vyrazili ven na procházku. Vyrazili jsme směrem na Růžohorky. Cestou jsme hráli těžkou a náročnou hru Lavina. Naštěstí nikoho nesmetla. Nevíte jak se ta hra hraje? Zeptejte se Vlčat, oni vám ji vysvětlí. Velice silným zážitkem pro lyžaře jezdící po cestě byly mexické vlny. Udělali jsme uličku v podřepu a jakmile se lyžař přiblížil k první dvojici začali jsem se zvedat. Pak nás čekalo těžké vyprošťování jednoho dobrovolníka, kterého jsme dostali, nějakých 5 metrů pod cestu do lesa a bylo ho potřeba vyprostit v týmu. Nakonec byla zvolena cesta svázání uzlovaček a vyslání jednoho uvázeného brášky pro uváznutého dobrovolníka. Vyproštění proběhlo na jedničku. Koukněte na foto.
Návrat do chaty a program do večeře si vzaly na starost skautky. Hrála se hra hledání pokladu. Vedoucí pak připravili tradiční překvapení a hru o nejrychlejší spořádání mlsu.
Další množství her všech a poté příprava večeře, tentokráte v podání části Vlků. Vařil se výborný guláš. Po večeři jsme pokračovali v hrách. Bylo jich tolik, že si je už ani nepamatuji.
Večerka byla posunuta na 21 hodin. Ale to byla malá habaďůra. Když se všichni umyli a převlékli do pyžam, Bažeják všechny svolal do zelené klubovny. „Tak a máte pěkný průser! Očekáváme , že se do 10 vteřin někdo ihned přiznáte.“ „A k čemu?“ Všichni se na sebe dívali a vůbec nic netušili. Nakonec se přiznal velký hrdina Smrtihlav. Sice nevěděl k čemu, ale předstoupil a vzal všechno na sebe. To se najednou rozezvučila hudba a byla zahájena pyžamová diskotéka! To bylo překvápko. Ale pouze 5 písniček a šlo se ihned do pokoje na vyprávění příběhu. Po příběhu nastal klid v celé chatě.

Neděle:
Ráno byl budíček v 7,15 hodin. Ranní omytí a snídaně. Tu připravila druhá parta Vlčat a mohlo se snídat. Pak nastalo obvyklé trápení s balením všech věcí a velký úklid. Nakonec jsme stihli i několik her a mohla začít cesta náročným sněžením do nížin. Kam po chvíli dorazil autobus a mohli jsme vyrazit do Hořic. Do Hořic jsme zdárně dorazili a rozutekli jsme se do svých domovů.

Závěr:
Všichni si zaslouží velkou pochvalu za nádherný víkend a zvládnutí vaření!

Malá soutěžní hádanka pro ostatní členy Jitřenky:

Umí být pěkně studený a někdo ho nemá rád. Přinese spoustu radostí, spoustu starostí. Ale někteří z nás ho milují!

Odpovědi zasílejte na vzkazník nebo je můžete napsat na papír a dát Bažejákovi do klubovny!

Tak zase někdy nashledanou!

Pro napsání komentáře se musíte přihlásit.

Tuto akci zatím neokomentoval žádný uživatel.