Jitřenka

Tábor Medvíďat v Krakonošově

Zápis pro vás sesmolil(a): Áťa a Pirát

Datum akce: 23.07.2011 - 30.07.2011

A jak to tam vypadalo?

Kdysi v prapradávnu honil Krakonoš pytláka, který v jeho království kladl léčky na zajíce. A že tenkrát lyže nebyly, nadělal v Krkonoších pán hor svou ohromnánskou botou ťápy sem a tam, kopce a údolí. Od těch dob se tam musí lézt nahoru a dolu po cestách dlážděných spíš kamenem, než vystlaných mechem. Krakonoš si to své království pochvaluje: „Aspoň mi sem lidi nepolezou.“……
To platí v pohádce, ne však pro naše malá Medvíďata. Ta se některá nebojí ani Krakonoše a tak vlezla do jeho království a prohlédla si ho pěkně z blízka. To vám bylo pro ně nových věcí zážitků a dobrodružství.
V našem medvědím brlohu bylo každý den velice živo. Z čertího vejce, které objevil a přinesl Malý ostříž, se vylíhla bída a pořádně nás všechny prohnala. Dalo hodně práce než jsme ji vyhnali a čertí vejce zahrabali daleko od chalupy, protože se k nám pořád vracelo. Pro zvířátka v lese jsme postavili domečky a pro samotného Krakonoše několik chalup z hlíny, to aby na svém putování po horách měl kam hlavu složit. Také nové písničky jsme se naučili třeba tu o číňánkovi, o třech vránách, nebo o pejskovi co jitrničku sežral.
Nemyslete si že jsme nějací peciválové, kteří se jen válí doma na peci. To tedy ne! My jsme ten Krakonošův revír každý den důkladně prošli a prozkoumali. Všechno co jsme dělali nebylo pro nás jednoduché. Vždyť jsem přeci jenom malá medvíďátka. Poprvé tak daleko a dlouho sama od maminky, tatínka, babičky či dědečka. Tady jsme se o sebe museli hodně starat sama a někdy i o druhé. Však taky občas ukápla z našich očí slzička stesku.
Odměnou nám nakonec bylo, že nás na poslední táborák přišel navštívit sám vládce hor Krakonoš. Nebudete nám věřit, ale i když jsme někdy hodně zlobili a rámusili, všechny nás pochválil. Poseděl u ohně a popovídal si s námi. My mu na oplátku zazpívali. Protože se od svých zvířecích zvědů dozvěděl, že máme rádi přírodu a zvířátka, přivedl si sebou srnečka se srnkou. Ti ke zklamání všech, k našemu ohýnku nešli, asi se ho báli, ale pásli se opodál na louce.
....Krakonoš nevěděl, nad čím má mudrovat víc: zda nad tím inštrumentem, který vyrábí muziku bez zobáků, či nad tím, že ho mají lidé za loupežníka. Věru, vystrojen nebyl na pána hor. Vousy měl nečesané jako lišejníky, co visí ze stromových větví, na kabátě mu z mechového lože uvízl mech, boty měl zablácené, jak rázoval rašelinami, a za kloboukem si dělal lesní holub hnízdo. Nejspíš proto ho tesaři pozvali mezi sebe, aby si s nimi zazpíval. Vždyť vypadal stejně chudě jako oni a chudý chudého neokrade, a pána by se báli. Proto rád s nimi při písničce Krakonoš v tom loupežnickém převlečení zůstal a při další písničce se s lidmi s kamarádil.
Tak jako se v pohádce Krakonoš skamarádil s lidmi, i my jsme se s ním u našeho ohně s kamarádili.

Pro napsání komentáře se musíte přihlásit.

Tuto akci zatím neokomentoval žádný uživatel.